Podrobná historie zámku Humprecht

Rod Černínů

Málokterý zámek v Čechách byl tak často opěvován básníky jako lovecký zámek Humprecht, pojmenovaný po svém zakladateli, známem barokním kavalírovi, hraběti Humprechtu Janu Černínovi z Chudenic, který patřil k nejbohatším příslušníkům české pobělohorské šlechty. Životní osudy hraběte jsou v mnohém charakteristické pro část katolického feudálního panstva, jehož předci zbohatli za pobělohorských konfiskací, a jejichž děti (tedy i hrabě Humprecht) ovlivňované většinou jezuitskou výchovou a barokní kulturou, se snažily sblížit s novou šlechtou německého a italského původu a získat nějaký výnosný zemský či dvorský úřad nebo funkci. Tato generace ještě obyčejně ovládala český jazyk, který používala v korespondenci s příbuznými v Čechách, jinak mluvila, psala i cítila italsky nebo německy. Další generace dovedla česky už jen několik slov, cítila se Čechy pouze zemsky.

Dopisy jeho matky Zuzany Černínové patří k dokladům krásného českého jazyka z počátku 17. století. Mladý Humprecht po studiích uvažoval, že bude knězem, ale místo toho se stal komořím prince Leopolda. Ten nastoupil r. 1657 na rakouský trůn a tím se Humprechtu Janovi otevřela lákavá cesta k vysokým dvorským a zemským úřadům a hodnostem. Umožňoval mu ji i jeho majetek, který velmi vzrostl dědictvím po prastrýci hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic. Humprecht Jan byl jmenován vyslancem v Benátkách, několikrát zastupoval panovníka na zemském sněmu, byl císařovým dvořanem a důvěrníkem. Ve Vídni se také seznámil s dvorní dámou císařovny Dianou Marií z Gazolda, se kterou se r. 1652 oženil. Na svatbě byl sice císař s chotí, ale ne ženichova matka, která o sobě říkala, že je "stará Češka a prostá žena". Zdálo se, že hrabě bude v manželství s italskou kráskou šťasten. Bydlel s ní na českých zámcích a všechny zisky z hospodaření věnoval na jejich stavbu či přestavbu a na budování Černínského paláce na Hradčanech, který začal stavět v r. 1667.

Výstavba zámku Humprecht

Dne 22. června 1666 uzavřel s pražským architektem italského původu Carlem Luragem smlouvu o postavení "nového zámku" na panství Kost, kterému se záhy začalo po stavebníkovi říkat Huprechtsberk. Měl to být lovecký zámek, obklopený oborou, kde by mohla hraběcí rodina trávit letní dny. Aby se v něm hraběnce líbilo, byl zámek stavěn ve stylu podobných letohrádků v její italské vlasti. Za staveniště bylo vybráno návrší za Sobotkou. Protože pevná čedičová skála vyčnívala až na povrch kopce, nebyly hloubeny příliš hluboké základy. Zedníci začali pracovat na jaře 1667 pod vedením italského políra Francesca Cerasoly. Projekt stavby byl poměrně jednoduchý, a tak do konce téhož roku byla budova v hrubé stavbě hotova a provizorně zastřešena.

Zámek má tvar dvou elipsoidů, z nichž vnitřní je přibližně o dvě podlaží vyšší než vnější. Prostor mezi oběma elipsoidy byl rozdělen do místností s lichoběžníkovou základnou. Přízemí bylo určeno pro sloužící, pokoje v prvním patře pro panstvo. V každém podlaží byl prostor vnitřního elipsoidu využit pro sál čili, jak se říkalo, pro "palác", v přízemí sloužil jako předsíň, v prvním patře jako slavnostní zámecká jídelna. Práce štukatérů se protáhly do druhé čtvrtiny roku 1668. Střechy byly pokryty šindelem, který byl napuštěn olejem a nabarven načerveno. Na zámku byly zpracovány asi 3 tuny plechu. Na vrchol věže byla vysazena plechová báň s dvouramenným křížem a také komíny byly oplechovány měděným plechem. Dešťová voda byla sváděna měděnými žlaby do mosazných chrličů pod pavlačí, která obtáčela celý zámek ve výši panských pokojů v patře. Na jaře 1669 zbývaly k dokončení jen drobné práce, jako kování dveří a některé práce truhlářské.

Zároveň se zámkem byla stavěna zeď kolem obory, zdobená několika vyhlídkovými altánky-rondely, a upravován panský dvůr na kraji vesnice Března. Stavělo se ještě v l. 1673-1674. Pro výzdobu zámku dodal v červnu 1670 dvě sochy řezbář Václav Jelínek.

Požár Humprechta

Po dokončení stavby, která podle znění smlouvy byla "v souladu s krajinou", jezdil hrabě s chotí a dvěma syny na zámek, aby pořádal v oboře hony na jeleny a daňky nebo aby byl přítomen výlovu rybníků u Dolního Bousova. V r. 1674 se však s manželkou rozešel a syny vychovával sám. Zámek, který mu připomínal dlouhý manželský svazek s Italkou, byl 29. června 1678 zapálen bleskem.
Kostecký hejtman Matěj Blatenský ihned o tom poslal hraběti zprávu, na niž dostal obratem odpověď, která nám dává nahlédnout do myšlenek hraběte Černína. Vysvětluje hejtmanovi, že "je to naturální přirozená vlastnost, že vždycky povětří na nejvyšší věže a jinší vysoké stavení bije". V listě dále přikazuje, co se má zařídit, a končí slovy: "Radši oželuji, než by ten voheň se byl stal v Sobotce. Což tak na blízce by se snadně státi mohlo a tu teprv by mi bylo tolik chudejch lidí, obyvatelův Soboteckejch, líto. Buď Pán Bůh pochválen, že radši mou věc trefilo, než mejch milejch poddanejch."

Podle hraběcího rozkazu ohledali škody zednický mistr Giovanni Spango a tesařský mistr Jan Samšiňák a osobně odešli podat zprávu na zámek do Kosmosnos. Poškození bylo tak rozsáhlé, že hrabě uvažoval o důkladné přestavbě a dal vypracovat několik projektů. Hrabě se rozhodl zvýšit počet obytných místností o jedno podlaží, do jehož úrovně dal přenést i pavlač, jež byla uložena na prstenci pískovcových krakorců a měla železné zábradlí. Začátkem července 1680 byly hotovy zednické práce a stavba opět pokryta šindelem. 18. září 1680 připevnil na věž mistr Samšiňák báň s křížem a v lednu 1681 zasklením oken oprava skončila. Zdá se, že hrabě nekladl takový důraz na uměleckou výzdobu jako při stavbě, kdy zámek měl být darem jeho italské choti.

Za několik let se však ukázalo, že zvýšením zámku bylo překročeno zatížení základů. Proto byly v r. 1690 (po opravách z r. 1687) zbourány hospodářské budovy, které obklopovaly celé přízemí, a místo nich byly základy obezděny pískovcovými kvádry. Tak vznikla jakási vyhlídková terasa okolo přízemí zámku, která během doby obrostla šeříkovými keři. Často také musela být opravována zeď kolem obory, ve které žilo na 100 daňků.

Rod Netolických

Další Černínové využívali občas zámek k reprezentačním účelům. Když byla provedena r. 1738, při příležitosti prodeje panství hraběti Václavu Kazimíru Netolickému z Eisenberka, na zámku inventura, bylo zde napočítáno 32 postelí včetně příslušného ložního prádla. I za dalších majitelů panství sloužil zámek při občasných návštěvách šlechty. Kostečtí úředníci zde - ovšem tajně - pořádali svatební hostiny svých dětí. Kolem r. 1780 chtěl hrabě Antoním Vratislav Netolický dát zámek, který se k celoročnímu bydlení nehodil, zbourat a na jeho místě postavit nový. Ale nedošlo k tomu, namísto toho byl postaven pohodlný zámek ve Vlčím Poli, který býval sídlem majitelů velkostatku až do r. 1948.

K větší opravě zámku Humprechtu došlo až r. 1829. Byly opraveny střechy a při této příležitosti umístěn na vrchol věže místo dvojramenného kříže půlměsíc, prý na památku toho, že zakladatel zámku byl vězněn v Turecku v podobné věži. Byl to však jen romantický výmysl obrozenecké doby: hrabě Humprecht nikdy v Turecku nebyl a ani jeho strýc Heřman, který navštívil Turecko dvakrát jako císařský vyslanec, nebyl nikdy vězněn. Při této opravě byla také sejmuta železná pavlač a nahrazena dřevěnou. Zámek pustl, protože správa velkostatku po r. 1848 šetřila na údržbě. Zahrady byly využívány k pěstování ovocných štěpů, r. 1825 jich zde bylo na 13 000. Zámek a obora se staly cílem výletů sobotecké mládeže. Nostalgickou báseň o jeho smutném vzhledu napsal Svatopluk Čech, později i Fráňa Šrámek.


Humprecht v majetku města

V tomto stavu připadl Humprecht i s dvorem pod ním za první pozemkové reformy v r. 1926 městu Sobotce, které za něj mělo zaplatit 423 730 Kč. Téměř stejnou částku by si byla vyžádala celková rekonstrukce zámku. Iniciativy se ujal Kruh rodáků a přátel města Sobotky a okolí, který spolu s městem zahájil počátkem února 1937 stavební práce. Do sjezdu rodáků v srpnu téhož roku se podařilo opravit sál a čtyři pokoje v prvním patře. Stěny velkého sálu (výška 16,6 m) byly ozdobeny freskami Richarda Wiesnera, připomínajícími události ze života hraběte Humprechta Černína. Strop ozdobil černínským znakem Rudolf Beneš. Město Sobotka pokračovalo v dalších pracích do konce r. 1938. Byl zřízen ochoz, zámek dostal nové střechy i omítku, byly upraveny místnosti v přízemí i druhém patře. Do obnoveného zámku byly r. 1940 nastěhovány sbírky soboteckého muzea.

Opravy se prováděly i po r. 1945. Muzeum bylo reinstalováno, vznikla literární expozice Čtyři ze Sobotky, později stálá výstava dětské knihy nakladatelsví Albatros. Šindelové střechy byly nahrazeny měděným plechem.V 80. letech převzal zámek do péče Státní ústav památkové péče a provedl generální rekonstrukci budovy, při restitucích v 90. letech byl zámek navrácen do majetku města Sobotky. To uskutečnilo opravu hlavního přístupového schodiště. Kastelánka dr. D. Faměrová a dr. N. Kubů z Památkového ústavu v Praze mají zásluhu na nové expozici v zámeckých interiérech, kterým byla zámku vrácena podoba šlechtického sídla barokního kavalíra hraběte Humprechta Jana Černína. V roce 2008 byl zámek prohlášen za národní kulturní památku.


Nejvýznamnější prací, která historii zámku částečně postihuje, je Kniha o Kosti univ. prof. dr. J. Pekaře, především v kapitole Když se stavěl Humprecht. Přední dílo českého dějepisectví, obohacené o nikdy nedokončený a nevydaný třetí díl, bylo péčí dr. M. Ryantové z Archivu Národního muzea nově zpřístupněno v r. 1998.

Kontaktní informace 
Zámek Humprecht
507 43 Sobotka
telefon: +420 493 571 583


Památky a zajímavosti v regionu 
Pouhé 4 km od Humprechtu stojí hrad Kost, 9 km je vzdálený hrad Trosky. Na dohled od Humprechtu leží vesnická památková rezervace Vesec a za ní romantické údolí Plakánek, které se táhne až ke Kosti.